Le DC 3 Tchèque de Tom Krles, par Eric KWIATKOWSKI

Letoun se objevil v letecké doprav? koncem roku 1935 jako DST (Douglas Sleeper Transport), tedy Douglas?v l?žkový letoun. Kv?li ekonomice provozu byla pozd?ji lehátka vym?n?na za sedadla a tak vznikla legendární Dakota, která koncem t?icátých let zcela ovládla leteckou dopravu v USA. Oblibu si získala mimo jiné díky nízkým provozním náklad?m, které byly polovi?ní oproti již tak úspornému typu DC-2. Mnohé stroje létají dodnes po celém sv?t?.

_________________________________________________________________

MyÅ¡lenka, postavit tohle letadlo jako model, vznikla n?kdy koncem roku 2006 p?i pro?ítání knihy Václava N?me?ka Civilní letadla I. Na pražském letiÅ¡ti Ruzyn?, kde odpo?ívá na podstavci Dakota spole?nosti ?SA registrace OK-XDM, jsem si letadlo osahal (rukou i fotoaparátem) a usoudil, že "není jiné cesty". Na ja?e následujícího roku jsem se stal ?lenem dánského klubu p?átel DC-3 a v Dakot? jsem absolvoval p?lhodinový let v okolí Kodan?. Ve vzduchu se "stará dáma" chovala mravn? a d?stojn?, i když pocit jistoty jsem v tém?? sedmdesát let starém letadle spíÅ¡e nem?l. Zp?t z Dánska jsem si p?ivezl velké množství fotografií a bylo nasnad?, jaké zbarvení model dostane. Koncepce byla od za?átku jasná: rozp?tí bude o metr v?tÅ¡í, než m?l Herkules (m?j d?ív?jÅ¡í model), tedy ?ty?i metry, stavebním materiálem bude fasádní p?nový polystyrén (stále si o n?m myslím, že je na stavbu model? letadel vhodný), a pohon budou zajiÅ¡?ovat elektromotory. Pro jistotu jsem z kartonové lepenky vyst?ihl siluetu trupu, vsunul ji do auta, abych vzáp?tí zjistil, že tam nevejde. Musel jsem tedy zmenÅ¡it m??ítko (které nakonec vyÅ¡lo na 1:7,5) a spokojit se s rozp?tím 3800mm. V zájmu realismu letu, jehož dosažení bylo hlavním cílem, jsem stanovil maximální hmotnost na 15kg.

Stavbu jsem za?al hlavním podvozkem. TuÅ¡il jsem, že to bude nejtvrdÅ¡í o?íÅ¡ek. A byl. Dle p?edb?žného rozpo?tu hmotnosti m?l vážit 1kg. Rozhodl jsem se pro sva?ovanou duralovou konstrukci. Kinematicky m?l být podvozek shodný s originálem, jen místo hydraulického válce m?l být pneumatický. Nakonec jsem od vzduchového pohonu upustil a navrhl elektrický.Zdálo se mi to jednoduÅ¡Å¡í a levn?jÅ¡í. Podvozek je tedy do pohybu uvád?n elektromotorem (MIG280), který p?es p?evodovku nahání pohybový Å¡roub. Pomocí kulisy je pak rota?ní pohyb p?evád?n na pákový mechanismus, který je co do principu shodný s originálem. Rychlost pohybu podvozku je ?ízena regulátorem (JETI). Aby byla rychlost vysouvání i zasouvání stejná, musí se b?hem zasouvání dodávat do motor? více energie (p?ekonávání gravitace), než p?i vysouvání. Vypínání v krajních polohách je zajiÅ¡t?no koncovými spína?i. Zm?na polarity nap?tí, p?ivád?ného do motor?, je vy?eÅ¡ena pomocným servem a ?ty?mi mikrospína?i. Zdrojem energie je t?í?lánková baterie Li-Pol 2200mAh. Odpružení je zajiÅ¡t?no vinutými tla?nými pružinami. Nafukovací kola mají pr?m?r 150mm a významn? se podílí na odpružení podvozku. P?vodn? požadované hmotnosti se nepoda?ilo dosáhnout, kompletní hlavní podvozek váží 1160g. P?i jednom z prvních p?istání jsem s modelem "praÅ¡til" o asfaltovou p?istávací plochu dost nevybíravým zp?sobem. Když jsem Å¡el k letadlu, ?íkal jsem si: "Tak, a je po podvozku." P?i zkoumání, co se vlastn? stalo, jsem zjistil, že odpružení, které má maximální zdvih 45mm, Å¡lo "nadoraz" a pneumatiky se zmá?kly až na ráfek. Jinak se nestalo v?bec nic. Ostruha je rovn?ž z duralu, je odpružena silentblokem a ?ízena samostatným servem umíst?ným v centroplánu nad k?ídlem. Podvozek byl p?ipraven k namontování do (zatím neexistujícího) k?ídla po p?ti m?sících práce.

Kone?ný tvar a umíst?ní podvozku.

Následovala cesta na ValaÅ¡sko k výrobci p?nového polystyrénu, který mi na míru vyrobil dva kvádry v?tÅ¡ích rozm?r?. Moc zbytk? z nich nez?stalo, na celý model padlo skoro 1,5 m3.

K?ídlo s profilem NACA2412 je t?ídílné. Jádro je vy?ezáno z desky polystyrénu odporovým drátem. Konstruk?n? nejsložit?jÅ¡ím dílem k?ídla je centroplán, který na sob? nese gondoly s podvozky a motory. V míst? nejv?tÅ¡í tlouÅ¡?ky profilu jím vede nosník z balzy tl.10mm opat?ený uhlíkovými pásnicemi. K nosníku jsou p?ilepena po dvojicích žebra v místech motorových gondol, která rozvád?jí síly od podvozku a od motor?. Motory jsou p?iÅ¡roubovány na p?ekližkových p?epážkách. Gondoly jsou "konstruk?ní", mají n?kolik žeber z polystyrénu tl.20mm a jsou potaženy pásky polystyrénu tl.8mm. Kryty motor? jsou laminovány do negativní formy. Centroplán je pevn? spojen s trupem (slepen). Na jeho horní stran? (uvnit? trupu) je umíst?na p?ekližková deska, která nese v?tÅ¡inu elektroniky modelu. V t?chto místech je centroplán pom?rn? hust? protkán vodi?i: vedou tudy silové vodi?e k motor?m, vodi?e k serv?m klapek a k?idélek, k regulátor?m, k pozi?ním a p?istávacím sv?tl?m a k podvozk?m. Do nosníku jsou zalepeny laminátové trubky, do nichž se zasouvají uhlíkové spojky vn?jÅ¡ích ?ástí k?ídla (uÅ¡í). UÅ¡i jsou vyrobeny stejnou technologií jako centroplán. K?idélka z polystyrénu se otá?ejí v p?ekližkových záv?sech kolem uhlíkové trubky. Odtokovka je z balzy, vztlakové klapky odÅ¡t?pného typu jsou z p?elaminované balzy tl.2mm.

Vlevo forma, vpravo hotové kryty motor?.

Vodorovná ocasní plocha je dvoudílná, ob? poloviny se nasouvají na uhlíkovou trubku o pr?m?ru 10mm. Konstruk?n? je stejná jako k?ídlo, tedy polystyrénové jádro s balzovo-uhlíkovým nosníkem. P?vodn? m?lo výÅ¡kové kormidlo centrální torzní náhon servem umíst?ným vzadu v trupu. Bylo to ?eÅ¡ení sice elegantní, nebyla vid?t žádná táhla, ale v?le byly velké a každá polovina kormidla "chodila" jinak. Model byl okolo p?í?né osy Å¡patn? ovladatelný, takže nakonec každá polovina VOP dostala svoje vlastní servo. Polystyrénová svislá ocasní plocha má p?ekližkový nosník a je vlepena do drážky vy?ezané v trupu. H?ídel sm?rového kormidla je jako u vÅ¡ech ostatních kormidel z uhlíkové trubky.

Trup jsem si nechal nakonec stavby jako nejjednoduÅ¡Å¡í díl. I tak mi zabral t?i m?síce práce.Konstruk?n? se jedná o samonosnou polystyrénovou sko?epinu s tlouÅ¡?kou st?ny zhruba od t?í do deseti centimetr?. V trupu nejsou žádné nosníky ani jiné podélné výztuhy. Základním p?ípravkem k jeho stavb? byla dvoumetrová kanaliza?ní roura DN160, na kterou jsem postupn? nasouval a lepil k sob? jednotlivé segmenty, vy?ezané z kvádr? polystyrénu. Po slepení jsem se po?ádn? zapotil, protože roura se na jednom míst? p?ilepila a necht?la z trupu ven! Po zna?ném úsilí (násilí) se to nakonec poda?ilo a výsledkem byl rovný nezkroucený trup. Nastalo brouÅ¡ení do kone?ného tvaru (bílých kuli?ek bylo v garáži opravdu hodn?). B?hem brouÅ¡ení jsem m?l vÅ¡ude, kde bylo místo, rozloženy fotografie jednotlivých ?ástí trupu, podle kterých jsem dola?oval kone?né tvary za pomoci r?zných tvarových brousítek (nap?. plechovka s nalepeným smirkem). Práce postupovaly v této fázi pomalu. Jakékoli usp?chání a probrouÅ¡ení pod požadovaný tvar je v podstat? neopravitelné a znamená vým?nu p?ísluÅ¡ného dílu. Z obrouÅ¡eného trupu jsem od?ezal jeho p?ední ?ást a v ní vydlabal a vystrojil pilotní kabinu. DalÅ¡í p?í?ný ?ez trupem je v míst? ostruhy, kam je vlepeno nosné p?ekližkové žebro, nesoucí ostruhu. Ostruha se otá?í ve dvou silonových ložiskách a je ?ízena pomocí lanek. P?ístupná je spolu se servem sm?rového kormidla poklopem v zadní spodní ?ásti trupu. Dále jsem do trupu vy?ezal otvory pro k?ídlo a VOP a do nich je po p?esném ustavení zalepil. P?echody k?ídla jsem nahrubo vybrousil z polystyrénu a "doladil" montážní p?nou a Å¡lehaným tmelem. Okna jsem zasklil plexisklem z obal? od CD do balzových a p?ekližkových rám?.

Cokpit.

Po vybrouÅ¡ení jsem celý model potáhl vliesem pomocí roz?ed?ného disperzního lepidla. Å lo to pomalu a zejména na oblých tvarech, kterých má Dakota hodn?, to byl boj, protože vlies ne a ne p?ilnout. Domluvit si nechal pouze n?žkami a postupným nast?iháváním. Po proschnutí a po psychickém odpo?inutí jsem si potahování zopakoval, tentokrát "padesátkou" skelnou tkaninou. To Å¡lo už podstatn? lépe, tkanina byla tenká a podajná a p?ilnula vÅ¡ude, kde jsem pot?eboval. Po vytvrzení prysky?ice jsem celý povrch jemn? p?ebrousil a pomocí vále?ku nanesl vrstvu vodou?editelného polyuretanového plni?e. Ten jsem pak zase skoro vÅ¡echen odbrousil. Z?stal jen v prohlubních nerovností. Následovalo nanesení druhé vrstvy plni?e a op?t brouÅ¡ení. Vzhledem k velikosti brouÅ¡ených ploch jsem m?l brouÅ¡ení v této fázi už dost, a tak dalÅ¡í vrstva p?ipadla již na finální nást?ik. JeÅ¡t? p?ed ním jsem nalepil tenké linky fólie imitující plátování plech?, Å¡ití na kormidlech a r?zné montážní kryty, záplaty a zátky. Drobné maketové dopl?ky jako lapa?e vzduchu, aerodynamické krytky jsem vylisoval z plastové fólie horkovzduÅ¡nou pistolí podle bukových kopyt. Jeden víkend zabralo nýtování. Co k tomu bylo pot?eba? Dostatek detailních fotografií, lahvi?ka Herkulesu, trocha d?tského pudru na zahuÅ¡t?ní a injek?ní st?íka?ka. Po "nanýtování" asi p?lky ?tvere?ního metru cvi?né plochy jsem získal pot?ebný cvik. Zm?nou rytmu, tlaku na píst st?íka?ky a hustoty lepidla jsem ?ídil rozte? nýt? a jejich velikost. Oproti brouÅ¡ení p?íjemn?jÅ¡í práce.

Kone?ný nást?ik byl proveden barvami ve spreji. Padlo patnáct lahvi?ek o objemu 400ml. VÅ¡echna barva samoz?ejm? neskon?ila na modelu, spousta jí byla rozpráÅ¡ena po garáži. Úklid po st?íkání bych nep?ál nikomu, jemné kapi?ky letí daleko a sednou úpln? vÅ¡ude. Nápisy na modelu vy?ezala z fólie jedna reklamní agentura, drobné texty a obrázky jsou z vodových obtisk?. Po jejich nalepení m?l model kone?n? po dlouhých m?sících práce finální podobu. M?l jsem z toho radost. P?iÅ¡la chvíle nap?tí p?i vážení prázdného modelu. Váha ukázala 8,5kg. Byl jsem spokojen a mohl se pustit do výpo?tu pohonu. Ten m?l zajistit stoupání 5m/s a délku letu 12-15minut.

Kontrola elektrického osv?tlení.

Tyto požadavky m?ly splnit dva motory Hyperion Z4035-14 s regulátory Hyperion TITAN 80A OPTO a baterií Li-Pol 5s2p 5000mAh. P?i testování pohonu v garáži jsem musel otev?ít vrata, protože na plný plyn létaly garáží i t?žší p?edm?ty. To bylo s t?ílistými d?ev?nými vrtulemi JAS 17x10 p?i 4850 otá?kách za minutu a proudu 36A/motor. Na p?l plynu (který sta?í pro pomalý vodorovný let na klapkách) je odb?r 12A (m??eno na zemi). DalÅ¡í elektrický okruh v modelu tvo?í p?ijíma? (Futaba FS14) a celkem deset serv (vÅ¡echna analogová), která jsou napájena dvou?lánkem Li-Pol 2200mAh p?es stabilizátor JETI MAXBEC. Poslední okruh tvo?í obvody osv?tlení modelu a ovládání podvozku. Spole?ným zdrojem energie jsou t?i ?lánky Li-Pol 2200mAh. Osv?tlení je ?ízeno programovatelným obvodem ACL ProControl od firmy OPTOTRONIX, ke kterému je p?ipojeno Å¡est výkonových LED (?ty?i v zábleskovém režimu (ACL) a dv? pro p?istávací sv?tlomety). O ?ízení podvozku jsem se již zmínil na za?átku ?lánku. Po?áte?ní obavy z ?ínských výrobk? jsou prozatím (po asi 120 letových minutách) rozptýleny, motory i regulátory fungují bez problém?. Jsou vÅ¡ak provozovány na zhruba 50% jejich zatížitelnosti.

Po smontování a vyvážení kompletního modelu op?t na váhu-necelých 12kg a ploÅ¡né zatížení 60 g/dm2. Na takový model trochu málo, ale pro za?átek to nevadí, pak se uvidí.

Na ja?e letoÅ¡ního roku nadeÅ¡el skoro po t?ech letech den D a jelo se na letiÅ¡t?. První pojížd?ní na asfaltové dráze ukázalo, že ostruha je Å¡patn?. Model neÅ¡lo spolehliv? ?ídit na zemi. Jel, kam se mu zacht?lo. Maketové rameno ostruhy bylo p?íliÅ¡ dlouhé a ani desetikilové servo si neporadilo se silami, vznikajícími p?i zatá?ení. Jel jsem dom? smutný, ale n?co bylo p?ece jen pozitivní: p?i krátkodobém p?idání plynu jsem cítil, že výkonu ke vzletu bude dost. Rameno ostruhy jsem zkrátil a servo vym?nil za siln?jÅ¡í.

Vkládání akumulátor?.

ZkouÅ¡ka motor? a pojížd?ní.

ZkouÅ¡ka motor? a pojížd?ní.

Oficiální zálet (u n?hož byli p?ítomni krom? jiných Fr. ?erný, J. Tinka a M. Materna) probíhal za ne zrovna optimálních podmínek. V autech jsme ?ekali, až se p?ežene deÅ¡?ová p?ehá?ka, vzduch byl nestabilní a vlhký, okénka v Dakot? zamlžená. Byl jsem ale rozhodnutý a tak jsem to po mokré ranveji "odpálil". Po p?ti metrech byl model ve vzduchu, aniž bych hnul výÅ¡kovkou a pak hned pod 45° nahoru. Rychlost za?ala klesat, tak potla?ení, ale pak zase p?íliÅ¡ prudce nahoru. Plyn na polovinu, je to lepÅ¡í. Po n?kolika okruzích nervózn? sedám na okraj dráhy a model sjíždí do vysoké trávy. Výsledek: jeden ulomený vrtulový list. Po následném zv?tÅ¡ení vyosení motor? dol? to bylo lepÅ¡í, ale jen ?áste?n?. Nakonec pomohl mix VOP-plyn, tedy v poloze plný plyn se výÅ¡kové kormidlo vychyluje mírn? dol? a zmenÅ¡uje tak úhel se?ízení. 300g olova, které jsem dal pro první lety do p?ední ?ásti trupu, jsem zase vyndal a pak se Dakota za?ala kone?n? chovat mravn?. P?i vzletu je citlivá na bo?ní vítr, ale jinak jsou letové vlastnosti p?íjemné. P?i vychýlení vztlakových klapek na 40° a mírném protiv?tru se p?istání dá zkrátit na 5-8 metr?. To ale není maketové, takže pokud je na p?istání dost místa, sta?í výchylka klapek 20° i mén?. Výkonu je tak akorát, baterky vysta?í na 12 minut letu. První lety byly zatíženy nervozitou a nezvykem ?ídit takhle velké letadlo. Už jsme si ale na sebe zvykli a létání s Dakotou si te? náležit? užívám.

DC-3 pózuje.

Start.

Letové ukázky z modelá?ské akce "Lipenecký obr 2009".

Modelá?ská akce "Lipenecký obr 2009" se konala za velmi v?trného po?así (6-8m/sec) a proto neÅ¡lo realizovat maketové starty a hlavn? p?istání což potvrzuje p?iložené video.

video: Douglas DC-3 TomáÅ¡e Va?ka na Modelá?ské akci "Lipenský obr 2009"

Douglas C-47A Skytrain (DC-3A) Foreningen For Flyvende Museumsfly - DC-3 Vennerne OY-BPB / K-682 (cn 20019) 15. zá?í 2007 EDDH (foto: Thomas Posch - VAP)

Douglas C-47A Skytrain (DC-3A) Foreningen For Flyvende Museumsfly - DC-3 Vennerne OY-BPB / K-682 (cn 20019) 27. kv?tna 2006 EHLE (foto: Walter Van Bel)

  Pro AFC TomáÅ¡ Van?k 8. listopadu 2009. Hlavní    < zp?t na Seznam RC-model? dopravních letadel